Nový kostel
Farní kostel svatého Václava v Hustopečích
Nový kostel stojí v historickém centru města, přibližně v místech, kde do roku 1962 stál pozdně gotický kostel. O stavbě nového kostela se uvažovalo již v letech 1970 -71, ale příznivá situace nastala teprve po roce 1989. Základní kámen posvětil při své první návštěvě u nás papež Jan Pavel II. (22.4.1990 na Velehradě). Novostavbu slavnostně posvětil brněnský biskup Vojtěch Cikrle 25.9.1994.
Autorem kostela je pro zásluhy o jeho vybudování zejména P. Václav Fišer, od roku 1979 hustopečský farář a děkan. Se svým neústupným odhodláním kostel postavit, dokázal překonat všechny překážky a myšlenku, která se na počátku zdála skoro utopická, realizovat. Těžko by se hledal někdo, kdo by našel odvahu, pustit se s finanční hotovostí 9.600 Kč do stavby kostela.A skutečně ho postavit dokázal jen náš pan děkan.
Autorem výtvarné koncepce nového kostela je brněnský umělec Ludvík Kolek. Svými realizacemi provází hustopečskou farnost takřka hned od zbourání starého kostela a tak ji symbolicky přivedl až do kostela nového.
Po odstranění původního chrámu farnosti scházel sakrální prostor. Proto byla nově upravena novorománská kaple svatého Rocha na Křížovém kopci. Ludvík Kolek tehdy navrhl nové liturgické vybavení, vitráže oken i sugestivní nástěnné malby, které zde v letech 1964-5 i realizoval. Tématem jsou pašijové výjevy, křížová cesta a Ukřižování, použité motivy kamenů odkazují ke zboření staletého hustopečského chrámu.Ke konci sedmdesátých let pak navrhl vnitřní zařízení kaple nově vybudované ve farním dvoře, která sloužila od roku 1980 k bohoslužbám až do postavení nového kostela. Oficiálně to byl depozitář pro uložení památek zachráněných z původního kostela, povolení ke stavbě kaple by jistě nebylo vydáno.
Pro Ludvíka Kolka, jak sám říká, je prvotní duchovno, tvary jsou výrazem ideí.
Nový kostel samou svou existencí ztělesňuje základních hodnoty, na nichž stojí křesťanství: naději a víru ve vzkříšení. Architekt tuto myšlenku vyjádřil výtvarnými formami. Zvnějšku jasně patrná spirála stoupá vzhůru s lehkostí, popírající mohutnost betonového monolitu.
Výrazná dynamika dominuje i kostelu v Senetářově, jedinému realizovanému sakrálnímu prostoru z dob komunistické diktatury, jenž Kolek také navrhl.
Dvoupodlažní stavba nového hustopečského kostela využívá svažitého terénu náměstí. Vnější stěna stavby stoupá v kontrastu s klesajícím svahem. V centu spirály je malé atrium s kopulovitou stříškou, která osvětluje kněžiště podzemní kaple. Kolem tohoto atria obíhá chodba, ze které jsou přístupny prostory sakristie, učebny a klubovny. V suterénu se kromě kaple, přístupné přímým vchodem z náměstí, nacházejí další prostory: prodejna knih, učebna, velký sál, jídelna, kuchyně, a rozlehlá chodba s šatnou a sociálním zařízením.
Vlastní kostel na půlkruhovém půdorysu je tvořen prostorem pro věřící, který se amfiteatrálně svažuje směrem k půlkruhovému presbytáři. Paprskovitě uspořádané nosníky střešních desek podporují dojem směřování k oltáři. Řešení prostoru pro shromáždění věřících na způsob sálu se stoupajícími řadami sedadel je jednou z inovací, používaných v zahraničí v době po Druhém vatikánském koncilu. Je to prvek, zdůrazňující kristocentrický charakter shromáždění. Problematice utváření liturgického prostoru se Ludvík Kolek s láskou věnuje již od šedesátých let a je autorem pokoncilních liturgických úprav v četných kostelích. Proto také samozřejmě navrhl i liturgické vybavení svého kostela: svatostánek, obětní stůl, ambon křtitelnici i sedes a také kostelní lavice. Ani úkol ztvárnit varhany, nebyl Kolkovi cizí, neboť dlouhodobě spolupracuje s varhanářem Jaromírem Votavou na výtvarné podobě jím vyráběných nástrojů. Ve výčtu oborů, kterým se architekt hustopečského kostela věnuje patří i vitráže, zabýval se dokonce i inovacemi jejich technického provádění. V oknech u presbytáře jsou ztvárněna témata (odleva) Kristovy smrti, Vzkříšení, Nanebevstoupení a Seslání Ducha svatého. z finančních důvodu byly až v roce 2003 doplněny vitráže u křtitelnice znázorňující Křest a Eucharistii a starozákonní téma Jákobova žebříku v průchodu k sakristii. Naposled byly instalovány vitráže v lodi, které popisují sedm dní Stvoření.
Součástí vybavení nového kostela se záměrně staly části výzdoby starého chrámu: gotické sochy Madony, Piety, vzácná nástěnná malba Smrt Panny Marie, nebo obrazy a sochy z původních retáblů
Na výzdobě nového chrámu v polovině devadesátých let se mimo jiných podíleli i významní čeští výtvarníci: Zdeněk Hajný, Jan Kristofori (křížová cesta), Milča Eremiášová nebo Jan Šimon Fiala (obraz Vzkříšení, cyklus Otčenáš).
