Stavební historie původního kostela

 

Hustopečský kostel je v pramenech zmiňován poprvé až začátkem 14. století, ale existoval jistě již dříve. Jednotlivé stavební fáze jsou názorně vyznačeny na analytickém půdorysu.

Z nejstarší stavební fáze kostela ze 13. století se dochovala krypta o vnějších rozměrech 11x8m, situovaná pod původním kněžištěm. Zdivo lodi z této stavební fáze se nezachovalo.

Poměrně brzy byla k severní straně přistavěna sakristie s horním patrem přístupným schodištěm v síle zdiva (o jejím raně gotickém stáří svědčilo úzké hrotité okénko v severní zdi patra).

Ve 14. století byla přistavěna dosti velká (přibližně 22 x 11m) kostelní loď a patrně i

mohutná věž na severní straně.

Někdy před rokem 1400 se hustopečští rozhodli využít prostor sevřený východní zdí věže, severní zdí kostelní lodi a západní zdí sakristie, uzavřeli ho zdí, zaklenuli (rohový opěrný pilíř), čímž vznikla zhruba čtvercová boční kaple.

Kolem roku 1500 došlo k velké přestavbě kostela.

Nejprve byla rozšířena kaple na severní straně (stavební úpravy tu byly, jako dokládá letopočet na dochovaném svorníku, ukončeny roku 1496). Žebrová klenba byla složená z absurdně komplikovaných malých trojúhelných a lichoběžníkových kápí. Kaple byla trojboce uzavřená, zvenku opatřena odstupněnými opěráky.

Následovalo nové zaklenutí kostelní lodi: křížovou klenbu dvoulodní síně s kruhovými kružbovými svorníky nesly tři osmiboké středové pilíře.

V koutech síně byl křížový vzor klenby obohacen o komplikovaně přidávaná obkročná žebra. Jižní stěna byla prolomena nízkými, jednodílnými hrotitými okny s krouženými, stylově pozdními kružbami. Zvenčí síň podpírala dvojice hlubokých opěráků v západním nároží a jeden nízký opěrák uprostřed jižní zdi.

Roku 1512 byla nově zaklenuta sakristie nádhernou sklípkovou klenbou, která se stala nejcennějším stavebním prvkem kostela.

V letech 1512-17 byl postaven nový pozdně gotický presbytář, dlouhý 17 m (tedy téměř stejně dlouhý jako loď). Obdélný presbytář o třech polích měl trojboký závěr a vnější stěny zesílené vysokými, jedenkrát odstupněnými opěráky . Byl zaklenut hustou hvězdicovou sítí žebrové klenby s vloženými kružbovými nosy a čtyřlisty .

Kamenná žebra profilu vyžlabeného klínu, ukončeného velkou hruškou, se protínala hladce, do zdí zabíhala zkřížená, nezprostředkovaně . Vysoká dvoudílná okna vyplňovaly kružby kroužených vzorců .

Nový presbytář representoval vrcholnou úroveň tehdejší moravské stavební produkce. V této stavební fázi byl také přistavěn nový kůr, přístupný točitými schodišti v rozích.

Kruchtu nesla dvojice hrotitých arkád s kamenným profilovaným ostěním. Kamenná poprseň byla zdobena lamelováním .

Slavnostní svěcení roku 1519 vpodstatě ukončilo stavební vývoj kostela, později byly prováděny jen drobné stavební úpravy (1745, 1842 nová střech kostela), podstatnější zásahy se týkaly jen věže.

Věž kostela

 

 

14. století ke kostelní lodi přistavěna mohutná věž o síle zdiva až 2,3m

1584-87 zvýšení věže a vybudování dřevěného renesančního ochozu, instalace hodinového stroje

1615 makovice sňata, vylepšena a vrácena

1678 oprava makovice (1643 poškozena střelbou Švédů, 1650 vichřicí)

1816 důkladná rekonstrukce věže

1859 přebudování horní části věže – zvýšena a zakončena stlačenou makovicí

1902 přistavěn kamenný ochoz a novogotické zastřešení, věž měřila 74 metrů

Kostel byl v 16. století také obehnán hradbami se střílnami, které byly zesílené baštami a hranolovými věžemi renesanční atikou s cimbuřím (podle veduty z počátku 18. století). Opevněný kostel tak mohl poskytovat v době nebezpečí úkryt hustopečským měšťanům.

Pád věže kostela a jeho následná demolice

Už v polovině 19. století se objevily obavy, že se věž zřítí, měla povážlivé trhliny a nakláněla se. Roku 1858 následovala rekonstrukce, zvýšení a roku 1902 novogotické završení.

 

Neúměrná hmotnost věže vůči nepříliš stabilnímu podloží a v neposlední řadě i stále narůstající dopravní ruch, byly příčinou toho, že v noci 26. února 1961 se věž zřítila,zničila loď kostela a poškodila kapli svatého Jana.

Presbytář a sakristie poškozeny nebyly, odborníci i veřejnost bojovali o zachování velmi cenné zbylé části. Přestože toto řešení doporučovala i odborná komise z Ministerstva školství a kultury, činovníci místní a okresní správy rozhodli o celkové demolici kostela.

Ta byla provedena v září roku 1962.

Péčí mnohých obětavců se část z původního vybavení chrámu podařilo zachránit. Obrazy a sochy byly uchovávány na různých místech (zejména na faře a v kostelích v okolí), aby se po téměř třiceti letech hustopečského kostela svatého Václava vrátily.